Nové tváře Orlů<br><i>Halvor H&#229;rstad-Evjen chce být Trvajovým konkurentem</i>

Kde a jak začala vaše hokejová kariéra?
Začalo to v týmu Frisk Asker, když mi bylo osm nebo devět. Od té doby jsem tam hrál pořád, byl to dosud můj jediný klub. Můj bratr chtěl hrát hokej, tak jsem ho následoval.

Přál jste si vždycky být brankářem? S vašimi fyzickými parametry byste mohl být spíš obránce.
Když jsem začínal, měli tam pouze jednoho gólmana a trenér se mě zeptal, jestli bych nechtěl zkusit hrát na brankářském postu.

Zúčastnil jste se tří juniorských šampionátů – osmnáctiletých a dvakrát dvacetiletých – za tým Norska. Můžete popsat okolnosti? Zaznamenali jste nějaké úspěchy?
Ve skutečnosti to byly čtyři šampionáty. „Osmnáctky“ jsem také reprezentoval dvakrát. Poprvé to bylo Mistrovství Evropy ve Švédsku. Žádné úspěchy jsme s národním týmem neměli. Norsko je hokejově malá země. Je tam pouze asi 3.000 hokejistů a máme jen nějakých třicet hokejových stadiónů. V porovnání s ostatními zeměmi to je nic. Nemůžete srovnávat hokej v Norsku a tady. Je to odlišné.

V roce 2006 se seniorská reprezentace Norska vrací po čtyřech letech mezi světovou elitu. Myslíte si, že máte šanci být v příštím roce součástí týmu na Mistrovství světa v Lotyšsku?
Doufám, že ano. Letos už jsem hrál za Norsko kvalifikaci na olympiádu. Oficiálně jsem odchytal dva zápasy – proti Maďarsku a Srbsku. Kromě toho jsme hráli také s Čínou.

Co je vaším dosavadním největším úspěchem v kariéře?
Nevím. Nic. (smích) Vždycky jsem se svým týmem vyhrával. Třikrát jsem získal norský titul s juniory a v roce 2002 také s týmem dospělých.

Jaká jsou vaše přání do budoucna?
Být profesionálem, hrát hokej, vydělat nějaké peníze, bavit se a stále se zlepšovat.

Proč jste se rozhodl opustit svůj tým a zkusit štěstí v zahraničí?
Nebylo to zase tak těžké. Hokej v Norsku není na takové úrovni. My musíme kromě hokeje ještě chodit do práce. Pracoval jsem od rána od osmi do čtyř hodin odpoledne a potom jsem chodil trénovat. Tady trénuji dvakrát denně, což je ještě lepší. Jsem rád, že tady mohu být a doufám, že všechno půjde dobře.

Jakou jste měl tedy v Norsku profesi?
To bylo různé, záleželo na tom, co vám klub sehnal. Hokejem si v Norsku moc nevyděláte, takže mimoto musíte mít ještě práci.

Jak došlo k vašemu přestupu do Znojma?
Jan Votruba mě loni do listopadu trénoval a pak odešel sem. Chtěl mě tady. Máme stejného agenta, takže agent mi zavolal a jsem tu.

Očekává se od vás, že budete brankářskou dvojkou za Jiřím Trvajem. Jste na tuto roli připraven?
Snad ano, pokusím se mu být konkurentem. Hokej tady je rychlejší, všechno je tu lepší, takže mi pravděpodobně bude chvíli trvat, než se do toho dostanu. Ale myslím, že to bude dobré a doufám, že několik zápasů odchytám.

Jak s Trvajem vycházíte? On se zmínil o tom, že se bude muset začít učit anglicky, aby s vámi mohl komunikovat.
Anglicky sice moc nemluví, ale jinak je v pohodě. (smích) Z týmu si nejčastěji povídám se Zdeňkem Ondřejem a s Radimem Bičánkem, který umí skvěle anglicky. Jsou tam jen asi tři nebo čtyři kluci, kteří mluví anglicky, takže je to docela těžké.

Váš bývalý a dnes už znovu současný trenér Jan Votruba vás doporučil vedení znojemského klubu. Co o něm můžete říct? Jak ho vidíte jako kouče a jako člověka?
Tady se mi zdá jiný, než byl v Norsku. Je lepší, myslím, že se tu cítí více doma. V Norsku byl hlavním trenérem a očekával od všech víc. Ale my jsme museli pracovat, takže to pro něj nebylo jednoduché. Tady se můžete soustředit pouze na hokej, ale v Norsku jste musel brát v potaz i školu a zaměstnání, takže si myslím, že pro něj bylo obtížné to pochopit. Ale jinak je to příjemný člověk.

Jste dobrodružný cestovatel? Jak jste se dostal do České republiky a do Znojma? Zmínil jste se, že tady máte auto…
To auto jsem dostal od klubu. Letěl jsem letadlem a Jan Votruba mě vyzvedl ve Vídni.

Viděl jste už nějaká jiná místa České republiky kromě Znojma?
Ano, byl jsem třikrát v České Lípě. Byli jsme tu dvakrát s hokejovou školou pro juniory a jednou s národním týmem na soustředění.

Jak se vám tu líbí? Už jste se vydal na prohlídku památek?
Ještě ani ne, po tréninku jsem vždycky dost unavený. (smích)

Jaké máte záliby? Co děláte ve svém volném čase tady ve Znojmě?
Sleduji televizi a filmy, také mi zapojili internet, takže mohu komunikovat se svou rodinou a přáteli.

Jakého vzdělání jste dosáhl? Který typ školy jste studoval?
Gymnázium. Nevím, jak tomu u vás říkáte.

Provozuje někdo z vaší rodiny nějaký sport? Říkal jste, že váš bratr je také hokejista…
On hrál hokej jen do patnácti. Potom si musel vybrat mezi fotbalem a hokejem, a vybral si fotbal. Ale pak si poranil koleno a nemohl ve fotbale pokračovat. Teď si se svým školním týmem zahraje pro zábavu hokej a hodně jezdí na kole. Moji rodiče nesportují, musí pracovat.

Máte přítelkyni? Je tady s vámi? Jak se jmenuje?
Ano mám. Je v Norsku, musí také chodit do práce. Jmenuje se Jenni a pochází ze Švédska.

Kde bydlíte ve Znojmě?
Dostal jsem od klubu byt ve spodní části města.